"Partneři přichází do párové terapie s pocitem uvíznutí, jsou chyceni ve slepé uličce, která je charakterizována intenzivní reaktivitou a eskalací, rigidními pozicemi každého z partnerů, iracionalitou a opětovným opakováním stejné dynamiky v relaci. Pokud jsou chyceni v jedné z těchto slepých uliček, partneři nejsou schopni se vcítit do druhého a vidět jeho pohledem. Cítí se uraženi a znásilněni chováním druhého a stávají se stále defenzivnějšími, jsou odpojeni a zapleteni do mocenských bojů a nepochopení se. Tyto slepé uličky zahrnují zranitelnost a zmatek. Mají tendenci se časem stávat všudypřítomnými a zabírají ve vztahu stále více místa."

Prošel jsem se ztracenými partnery tisíce slepých uliček. Někdy bylo neuvěřitelné, co vše jsme tam našli, co vše skryté, zatuchlé, bolavé se stalo mocným. Kolik vědomých i nevědomých obsahů rozehrávalo mocnou spirálu úpadku, která ve vztahu postupně roztáčela dynamiku odcizení, oddálení, ubližování, neporozumění a různých podivných destrukcí. Práce s párem v partnerské krizi je velmi náročný proces pro všechny zúčastněné. Je to dlouhodobý proces, který se pohybuje v nejistotě a na hraně samotného vztahu. Když se to podaří stává se tento proces nejenom hojivým ale často především transformačním.