Práce s páry

Kvalitní párové sezení s individuálním psychoterapeutem nebo zkušeným partnerským poradcem je u nás velmi kvalitní. Není to přímo kvalifikovaná  párová terapie, ale je to u nás nejdostupnější a často dostačující varianta.

PÁROVÝ

PSYCHO/ TERAPEUT

Párový terapeut je vztahový specialista, který je absolvent VŠ + má za sebou dlouhodobý základní certifikovaný psychoteraterapeutický výcvik (ČAP, ČPTS, IPVZ) + a především nadstavbový výcvik v párové terapii + členství v psychoterapeutické společnosti, která ho vede k pravidelné supervizi a průběžnému celoživotnímu vzdělávání.

INDIVIDUÁLNÍ TERAPEUT PRACUJÍCÍ S PÁREM

Práci s párem většinou realizuje psychoterapeut, který absolvoval základní psychoterapeutický výcvik (certifikovaný některou odbornou společností - ČAP, ČPTS, IPVZ), nebo zkušený partnerský poradce (dle kritérií AMRP), a v průběhu svého celoživotní vzdělávání absolvuje různé krátkodobé workshopy a kurzy zaměřené na nácvik kompetencí pro práci s páry. 

PARTNERSKÝ / PÁROVÝ PORADCE

Partnerské poradentví může, dle zákona, vykonávat psycholog, který je absolvent VŠ jednooborové psychologie, nebo absolvent VŠ humanitního či lékařského oboru, který má základní výcvik v rozsahu 400h, nebo certifikovaný individuální či rodinný psychoterapeut, který se dále v rámci celoživotního vzdělávání zaměřuje i na získávání kompetencí z  manželského a rodinného poradenství dle AMRP.

PARTNERSKÝ/ VZTAHOVÝ KOUČ

Toto označení zatím nemá žádné odborné zázemí (a to ani u největších mezinárodních organizací, které garantují kvalitu akreditovaných koučů - ICF, ani EMCC).  Jde tedy spíše o komerční označení, a proto je potřeba dávat velký pozor, kdo se jím označuje. Kouč pracující i s párem by měl být jednoznačně členem ICF nebo EMCC, a striktně dodržovat kompetence a etiku určené pro koučování.

INDIVIDUÁLNÍ TERAPEUT PRACUJÍCÍ S PÁREM

Práci s párem většinou realizuje psychoterapeut, který je absolvent magisterského VŠ studia + absolvoval základní psychoterapeutický výcvik (certifikovaný některou odbornou společností - ČAP, ČPTS, IPVZ), nebo zkušený partnerský poradce (dle kritérií AMRP) a v průběhu svého celoživotní vzdělávání absolvuje různé krátkodobé workshopy a kurzy zaměřené na nácvik kompetencí pro práci s páry. 

"Práce s párem" je označení pro širší spektrum možností (především párová sezení, párová konzultace či psychoterapeutické poradenství s párem). Převážně jde o taková párová sezení, která jsou na pomezí párové terapie a poradenství a jsou realizována odborníkem bez specializačního výcviku v párové terapii.

Tento pojem primárně užíváme pro označení takové práce s párem, která je prováděna certifikovaným individuálním psychoterapeutem či zkušeným vztahovým poradcem, který nemá specializační výcvik v párové terapii vedoucí k ucelenému získání specifických párově-terapeutických dovedností a kompetencí. Velmi dobře takto s páry pracují především individuální psychoterapeuté, kteří mají za sebou základní dlouhodobý psychoterapeutický výcvik, nebo i zkušení manželští poradci, kteří splňují níže uvedené kvalifikační požadavky. V rámci své práce s páry používají různé prvky, techniky či intervence odpovídající dosaženým kompetencím v rámci dosavadního vzdělávání. Mnoho individuálních psychoterapeutů / partnerských poradců v průběhu své praxe s páry absolvuje alespoň nějaký seminář či workshop na posílení kompetencí pro práci s páry. To mají většinou uvedeno ve svém profesním životopise.

Práce s párem vychází více z principů individuální psychoterapie či partnerského poradenství, které získal daný terapeut /poradce v rámci svého primárního výcviku a následně se je snaží využívat za účelem pozitivní vtahové změny mezi partnery. Hlavním nástrojem je především klasický psychoterapeutický či poradenský rozhovor, popřípadě práce s tělem či další doprovodné techniky dle svého zaměření.

Práce s párem pracuje více se zakázkou, s přítomností a budoucností, s problémem či konfliktem, více se pohybuje v požadované či potřebné změně partnerů. Větší měrou se zaměřuje na mapování pozitivního a funkčního partnerského chování včetně posilování přirozených zdrojů partnerů. Zaměřuje se na komunikaci ohledně přineseného tématu či domluvenému problému. Snaží se pomoci nacházet platformu vedoucí k vyjevení se, k porozumění a případné domluvě, jak s tím dále naložit. Práce s párem je více zaměřena i na vyjevení představ, očekávání či potřeb. Posiluje tak sebeuvědomění a legitimizaci individuálních pocitů a potřeb a jejich vzájemnou reaktivitu.  Často se tato práce věnuje především podpoře a ventilaci nekomunikovaného obsahu, zvědomování prožívání či sebereflexi svých potřeb a motivů svého chování.

 Práce s páry umožňuje také větší měrou kombinovat zvolený přístup s poradenskými a edukačními prvky. Tato role umožňuje edukaci klientů na poli „měkkých dovedností“, jako jsou například komunikační dovednosti či řízení konfliktu a jejich případný nácvik přímo v sezení nebo při práci s domácími úkoly.

Práce s párem není primárně zaměřena tolik na prozkoumávání hlubších vrstev vztahovosti, ani na možnosti kvality spojení mezi partnery, i když to neznamená, že se jich vůbec nedotýká. Individuální terapeut může nabídnout práci se vztahovostí a důležitými projevy vztahovosti pouze do té úrovně, které dosáhl v rámci své dosavadní kvalifikace.


  • Potřebné vzdělání:
    • absolvování VŠ magisterský titulu humanitního nebo lékařského směru
    • základní psychoterapeutický výcvik certifikovaný  např. ČAP, ČPTS, IPVZ
    • ideálně členství v psychoterapeutické společnosti, která požaduje pravidelné supervize a průběžné celoživotní vzdělávání.
  • Vhodná další praxe: krizová intervence, poradenská propedeutika, základy mediace, další workshopy vhodné pro práci práci s partnery.
  • Základní kompetence konkrétního individuálního psychoterapeuta jsou dané vždy výcvikovým institutem, který certifikovaný výcvik realizoval. Obecné kompetence psychoterapeuta najdete například v Etickém kodexu ČAP  nebo třeba v kompetenčním modelu Manželských a rodinných poradců, kde při splnění II. stupně může takový poradce pracovat plnohodnotně s páry nejen poradenským způsobem.
  • Délka a frekvence sezení:
    • nejčastěji od 5 - 20 sezení
    • nejčastěji 1 x za 14 dní až 6 týdnů
    • sezení trvají většinou 50-80min
  • Více informací najdete většinou na stránkách daného individuálního psychoterapeuta nebo vám je rád sdělí osobně, nejčastěji během prvního sezení.

 

Psychoterapeut je odborník, který má ukončené patřičné vysokoškolské vzdělání a akreditovaný psychoterapeutický výcvik, obvykle v řádu stovek hodin, přičemž za ukončené vysokoškolské vzdělání se považuje magisterský stupeň. Pokud nemá psychoterapeut své vzdělání ukončeno, měl by to ve svém profilu uvádět. Dalším vodítkem dobrého profesionála je, že je členem profesní organizace, která jeho výkon psychoterapie zaštiťuje. Prostřednictvím této odborné společnosti má klient možnost podat stížnost při podezření na pochybení psychoterapeuta.

Je dobré si uvědomit, že i sebelepší profesionál vám nemusí lidsky vyhovovat. Dejte tedy také na svůj dojem či pocit. Důležité je, abyste si vzájemně rozuměli a psychoterapeut se mohl stát vaším dobrým průvodcem na cestě k sebepoznání a úlevě od potíží.
Pamatujte na to, že psychoterapie je dlouhodobý proces, který vyžaduje čas a důvěru.

JAK PROBÍHÁ PSYCHOTERAPIE?
Psychoterapie je primárně rozhovor terapeuta či terapeutů s klientem či klienty, vedený za účelem dosažení maximální možné duševní pohody a vyrovnanosti za dané životní situace (životní, zdravotní atd.) a k podpoře schopnosti svoji životní situaci ovlivňovat. Součástí tohoto rozhovoru je využití různých psychoterapeutických prostředků, které zahrnují kromě dotazování a naslouchání také různé neverbální techniky a někdy i tzv. práci s tělem.

 

 

KDE NAJDU VHODNÉHO PSYCHOTERAPEUTA?

Je dobré si uvědomit, že i sebelepší profesionál vám nemusí lidsky vyhovovat. Dejte tedy také na svůj dojem či pocit. Důležité je, abyste si vzájemně rozuměli a psychoterapeut se mohl stát vaším dobrým průvodcem na cestě k sebepoznání a úlevě od potíží.

JAKÉ VZDĚLÁNÍ MUSÍ MÍT DOBRÝ PSYCHOTERAPEUT?
Kvalifikovaný psychoterapeut má VŠ vzdělání na magisterské úrovni (jsou možné i výjimky na úrovni bakalářského vzdělání, pokud byl daný odborník posouzen a jeho dosažené vzdělání a praxe byla odbornou asociací vyhodnocena jako dostačující).

Rozhodující část průpravy psychoterapeuta je komplexní pětiletý psychoterapeutický výcvik. Výcvik poskytuje uchazečům o kvalifikaci jednak teoretickou průpravu daného psychoterapeutického směru (např. Gestalt, psychoanalýza, kognitivně-behaviorální přístup atp.), ale také zásadní sebezkušenostní průpravu. Jinými slovy to znamená, že každý kvalifikovaný psychoterapeut má za sebou cvičnou analýzu, tzn. že chodil do individuální či skupinové psychoterapie a zpracovával si vlastní osobní problémy před tím, než začne pracovat s Vámi.

 

Psychoterapie je aplikovanou vědeckou disciplínou, která využívá rozličných psychologických prostředků k léčbě nemocí, poruch a anomálií a napomáhá harmonickému vývoji osobnosti. Jedná se o záměrné, plánované a vědecky zdůvodněné působení psychologickými prostředky, interpersonálními postoji a terapeutickým vztahem za účelem pomoci druhému člověku smluveným způsobem.

Mezi psychologické prostředky pomoci patří zejména rozhovor a terapeutický vztah. V rámci terapeutického sezení je cílem vybudovat kvalitní atmosféru bezpečí nutnou pro důvěrný typ rozhovoru, který má potenciál k prohloubení sebepoznání, pomáhá odhalit nové skutečnosti, přispívá ke schopnosti jiným způsobem interpretovat okolní realitu, poskytuje psychickou úlevu a pomáhá nacházet nová řešení. V atmosféře bezpečí je možné čerpat sílu pro překonávání duševních strastí, strachu, budovat motivaci k překonání problémů. Cílem terapeutických setkávání je společná práce na změně.

V rámci psychoterapie lze využívat širokou paletu metod podle povahy klienta a typu problému. Jmenovat můžeme například relaxační a imaginační metody, sugestivní a hypnoterapeutické postupy, arteterapeutické metody a techniky expresivních terapií, analýzu snů, analýzu spontánních produktů, tréninkové a nácvikové metody, domácí úkoly a výzvy a mnohé další. Tyto metody mohou v určitých fázích psychoterapeutického procesu podpořit jeho průběh nebo přinášet nové vhledy.

Psychoterapie má vědecky prokázanou účinnost v léčbě duševních poruch. Je první metodou volby u neurotických a úzkostných poruch, tj. poruch spojených s úzkostí, strachem, reakcí na stresovou zátěž a dopady traumatu nebo osobní krize. V této oblasti je psychoterapie dlouhodobě účinnější než psychofarmaka a vede k trvalým osobnostním změnám, při kterých již symptomy duševních poruch člověka nesužují nebo jim dokáže bez pomoci čelit. V oblasti léčby afektivních poruch vystupuje z hlediska účinnosti jako plnohodnotná alternativa farmakoterapie, přičemž nejvyššího terapeutického účinku je obvykle dosaženo při kombinaci psychoterapie s farmakoterapií. Při dobrém postupu terapeutického procesu může psychoterapie farmakoterapii plně nahradit a otevírat cestu k částečné či plné remisi. U psychotických poruch může psychoterapie výrazně podporovat farmakoterapii a napomáhat k udržení kvalitní remise, zabraňovat dalším hospitalizacím a pomoci pacientům vyrovnat se se sociálními důsledky nemoci.

 

 

Párová terapie x práce s párem

Psychoterapie je léčba tzv. psychologickými prostředky, které má v rukou kvalifikovaný psychoterapeut zodpovědný za formování terapeutického vztahu s klientem. Hlavním nástrojem psychoterapie je rozhovor a tím, co léčí, je již zmíněný a nepostradatelný vztah. 

Psychoterapie je léčba psychologickými a psychoterapeutickými prostředky (dle daného směru), která má za cíl odstranit nebo zmírnit potíže, nemoci nebo poruchy, a v jejím průběhu dochází ke změnám v prožívání a chování klienta. 

 

my dějí, se zaměřením na zlepšení kvality vztahového života klientů. kompetence

Co pro nás definuje párovou terapii? Oproti rodinné terapii

partnerský vztah = získaný vztah - méně stabilnější, oboustranná touha po vzájemné změně a vzájemná ochota - jiná teraputická péče
rodičovský = vrozený - rodičovská láska
jiné terapeutické nástroje v rodinné vs. párové terapii
rodinná terapie - vědomosti vs. nástroje
edukace a specializace na dětskou vývojovou psychologii
rodina jako systém - více poradenství a edukace ve prospěch zlepšení kvality vztahového prostředí v úrovní dítě-rodi-rodiče
hranice prá
v RT

 

Jak se dostat ke kvalifikovanému vzdělávání pro párovou terapii?

Jsou dvě cesty, ale ani jedna krátká. První vede přes specializační nadstavbový výcvik v párové terapii s následným setkáváním a supervidováním své práce, a druhá přes dlouhodobé postupé, ale systematické rozvíjení kompetencí potřebných pro výkon kvalitní párové terapie. Ale těch je tolik, že si nedokážeme představit, jak by se to dalo zatím udělat:).     

 

Práci s párem realizuje VŠ + psychoterapeutický výcvik nebo zkušený partnerský /párový poradce (alespoň dle kvalifikace II. certifikovaný  manželské a rodinné poradce) + další semináře a kurzy na práci s páry + supervize + celoživotní vzdělání

+ nějaké krátkodobé kurzy a workshopy zaměřené na práci s párem

Nejde o hluboké vztahové krize, poruchy, hlubší či raná emoční zranění, či  

Může využívat různé techniky  

Orietace psíše na posílení blízkosti, znalosti , změnaq chování