Co je partnerský koučink?

I seberozvoj má své důležité místo. Hlavně pozor, komu svěříte sebe a svůj vztah.

PÁROVÝ

PSYCHO/ TERAPEUT

Párový terapeut je vztahový specialista, který je absolvent VŠ + má za sebou dlouhodobý základní certifikovaný psychoteraterapeutický výcvik (ČAP, ČPTS, IPVZ) + a především nadstavbový výcvik v párové terapii + členství v psychoterapeutické společnosti, která ho vede k pravidelné supervizi a průběžnému celoživotnímu vzdělávání.

INDIVIDUÁLNÍ TERAPEUT PRACUJÍCÍ S PÁREM

Práci s párem většinou realizuje psychoterapeut, který absolvoval základní psychoterapeutický výcvik (certifikovaný některou odbornou společností - ČAP, ČPTS, IPVZ) nebo zkušený partnerský poradce (dle kritérií AMRP) a v průběhu svého celoživotní vzdělávání absolvuje různé krátkodobé workshopy a kurzy zaměřené na nácvik kompetencí pro práci s páry. 

PARTNERSKÝ / PÁROVÝ PORADCE

Partnerské poradentví může, dle zákona, vykonávat psycholog, který je absolvent VŠ jednooborové psychologie, nebo absolvent VŠ humanitního či lékařského oboru, který má základní výcvik v rozsahu 400h, nebo certifikovaný individuální či rodinný psychoterapeut, který se dále v rámci celoživotního vzdělávání zaměřuje i na získávání kompetencí z  manželského a rodinného poradenství dle AMRP.

PARTNERSKÝ/ VZTAHOVÝ KOUČ

Toto označení zatím nemá žádné odborné zázemí (a to ani u největších mezinárodních organizací, které garantují kvalitu akreditovaných koučů - ICF, ani EMCC).  Jde tedy spíše o komerční označení, a proto je potřeba dávat velký pozor, kdo se jím označuje. Kouč pracující i s párem by měl být jednoznačně členem ICF nebo EMCC, a striktně dodržovat kompetence a etiku určené pro koučování.

PARTNERSKÝ/ VZTAHOVÝ KOUČ

Toto označení zatím nemá žádné odborné zázemí (a to ani u největších mezinárodních organizací, které garantují kvalitu akreditovaných koučů - ICF, ani EMCC).  Jde tedy spíše o komerční označení, a proto je potřeba dávat velký pozor, kdo se jím označuje. Kouč pracující i s párem by měl být jednoznačně členem ICF nebo EMCC, a striktně dodržovat kompetence a etiku určené pro koučování.

ZAČNĚME NEJDŘÍVE VAROVÁNÍM:

  • Párový koučink není oficiálně vedený u žádné odborné koučovací společnosti (ani ICF, ani EMCC). Tím, že partnerský koučink nemá žádné odborné zázení, tak nejsou stanovena žádná specifická pravidla, není žádné speciální vzdělání, není žádná možnost dovolání a není žádný etický kodex, který by se k této části odborně věnoval, tak jako tomu je například v rámci osobního/ týmového profesního či seberozvojového koučinku.
  • K tomuto upozornění saháme záměrně, protože poslední roky jsme svědky několika nepříjemných kauz, ke kterým došlo přímo v našich končinách. Důrazně doporučujeme si zjistit případné reference, blíže se seznámit se vzděláním dotyčného a také si ověřit uváděné vzdělávací instituty, u kterých je párový kouč členem či vzdělán.   
  • Kouč není odborník na duševní zdraví, pokud zároveň nemá psychologické nebo psychoterapeutické vzdělání. Dle zákona může být koučem kdokoliv, většinou se ale za kouče označuje někdo, kdo absolvoval akreditovaný koučovací výcvik. Ty jsou u nás pouze na osobní sebrozvoj (základní varianta) či týmový koučink (náročnější varianta).Ty jsou ale rozmanité, bývají podstatně kratší (80-200h) než ty psychoterapeutické, a nekladou nároky na předchozí vysokoškolské vzdělání. Koučem se tak může stát skoro kdokoliv. To znamená, že mezi kouči jsou obrovské rozdíly v kvalitě.
  • Koučink je seberozvojová, nikoli léčebná a záchranná metoda. Pracovat na zkvalitňování svých schopností a dovedností můžeme všichni a koučink je zde pro to, aby tuto aktivitu efektivně podporoval. Koučink (koučing, coaching) je metoda rozvoje osobnosti. Koučink není určen pro krize, zranění, řešení příčin, a už vůbec není nepatří k dlouhodobým emocionálním problémům, vývojovým zraněním, traumatům či krizím.
  • Určitě by mělo zaznít i upozornění, že se svou cenou řadí párový koučink mezi bezkonkurenčně nejdražší párové sezení, které můžete absolvovat. Za sezení si od páru nechávají koučové zaplatit nesmylsné částky klidně přesahující výši 3000,- Kč. Kvalitu nepoznáte podle toho, kolik si kdo bere, tak jako motivaci ke změně nelze měřit tím, kolik je člověk schopen zaplatit za pomoc v tíživé situaci.

Jak se práce kouče liší od psychoterapie?

Kouč je takový osobní životní trenér. Snaží se posunout klienta dopředu a pomoci mu dosáhnout jeho cílů pokládáním specifických otázek, úkolů a nácviků tzv. soft skills. Koučové se tedy často zaměřují na profesní nebo osobní rozvoj, řešení aktuální situace a plány do budoucna. Dobrý kouč by (stejně jako psychoterapeut) měl umět rozeznat, kdy už jeho schopnosti nestačí a odkázat klienta na psychoterapeutickou, případně psychiatrickou pomoc. Na druhou stranu jsou psychoterapeuti, kteří absolvují i koučovací výcviky, aby dokázali svou práci přizpůsobit na míru zakázce klienta.

Koučink je seberozvojová, nikoli léčebná a záchranná metoda. Pracovat na zkvalitňování svých schopností a dovedností můžeme všichni a koučink je zde pro to, aby tuto aktivitu efektivně podporoval. Koučink (koučing, coaching) je metoda rozvoje osobnosti. Koučink není určen pro krize, zranění, řešení příčin, a už vůbec není nepatří k dlouhodobým emocionálním problémům, vývojovým zraněním, traumatům či krizím. Chce-li člověk něco ve svém životě změnit, něco se naučit - jinak komunikovat, zacházet se svým časem, zlepšit vztahy s lidmi, posílit sebevědomí, změnit práci - je koučink ideální možnost, jak svého cíle dosáhnout. Koučink je metoda, která je primárně na osobní, individuální práci. Práce s více lidmi obsahuje s psychologického hlediska mnoho jiných perspektiv a mechanismů. Proto je práce s párem, těžká i pro řadu psychoterapeutů, kteří pracují individuálně.


  • Potřebné vzdělání:
    • nejasné
    • v oblasti profesionálního koučování se za jednu z hlavních mezinárodních odborných organizací považuje ICF (International Coach Federation s českou pobočkou ICF, která definuje kouče a koučování prostřednictvím etického kodexu a klíčových kompetencí. Uznávaná je také EMCC (European Mentoring and Coaching Council s českou pobočkou EMCC.
  • Délka a frekvence sezení:
    • dle domluveného koučovacího kontraktu
    • dle domluveného, nejčastěji 1 x za týden až 3 měsíce
    • sezení trvají většinou 1 hodinu, ale není neobvyklé i několikahodinové sezení
  • Zakázka - jasně verbální pojmenované na čem se pracuje 
  • Podmínky koučování ze strany klienta:
    • absence duševní nemoci
    • absence příromných zranění či dokonce traumat
    • absence krize či krizového stavu
    • oba mají zdravou motivaci vedoucí k učení a seberozvoji
  • Proces koučování
    • je založen na kladení otázek ze strany kouče. Otázek k zamyšlení se nad sebou samým - co chci, jak toho dosáhnout, jaké mám možnosti, kde a jak hledat řešení. 
    • Kouč vede koučovaného k lepšímu sebeuvědomění a k objevení nápadů a možností, které si koučovaný (zatím) sám neuvědomoval. 
  • Fokus především na přítomnost a budoucnost, na vědomé obsahy, na sebepoznání a kceschopnost.
  • Výchozí pilíř koučinku - je přesvědčení, že každý člověk má nástroje a možnosti, díky kterým může dosáhnout vytčeného cíle. 
  • Kouč primárně neanalyzuje s koučovaným proč mu co nejde.
  • Kouč neřeší klientovy překážky a bloky z jeho minulosti. Nelečí klienta.
  • Kouč musí pevně hlídat hranice - míchat prvky tréninku, koučovaní, mentoringu, nedejbože terapie, může velmi  klienty poškodit.
  • Vztahový kouč či sexuální kouč většinou najdeme u lidí, kteří se udělali různé školení či výcviky většinou v zahraničí, které nemají své často dohledatelné etické kodexy, etické komise, ke kterým se případně můžete klient dovolávat.
  • Pokud bychom měli termín “párový kouč” brát z profesionálního hlediska vážně, tak párový kouč musí dodržovat etické standardy a kompetence z oblasti jak individuálního koučinku, tak z týmového. Pár je potom jakási forma týmu skládajícího se ze dvou lidí, kdy kouč se musí držet procesu koučovaní a nemíchat ho s jinými pomáhajícími způsoby práce. 
  • Cílem koučinku se primárně seberozvojCílem párového koučinku bude pomoci se páru sladit na jejich společném cíli a úspěšně k němu dojít.Párový kouč se nesmí pouštět do hlubších vrstev psychiky a společného propojení. Nepracuje s minulostí. Nepracuje se vztahovou dynamikou, nepracuje s nevědomými obsahy. Pokud se objeví těžší stavy odpovídajíci krizím, poruhám či onemocnění, měl by okamžite koučované klienty, že toto nespadá do jeho kompetence!