Partnerské poradenství má silné základy, historii i kořeny především v manželském a rodinném poradenství, popř. v psychologickém poradenství. I proto ho lidé, ale i mnozí kolegové, mají stále často nespravedlivě spojený s historickým poskytováním rad a návodů. Dnešní partnerské poradenství už takové dávno není, resp. by být nemělo.

Manželské poradenství je specializačním oborem psychologie, který představuje aplikaci psychologických postupů na práci s problémy mezilidských vztahů, zejména pak s problémy rodinnými, manželskými a partnerskými. Tento obor je aplikován v rámci sociálních služeb jako jedna z forem odborného sociálního poradenství, dále ve zdravotnictví, školství, v neziskovém sektoru a čím dále více ve službách privátní sféry.

Klientelu manželského a rodinného poradce představují rodiny, manželské a partnerské dvojice i jednotlivci, kteří prezentují své potíže jako životní problémy a nežádají léčbu duševního onemocnění. Manželské a rodinné poradenství se opírá především o systémový přístup k mezilidským vztahům.

Protože psychologická diagnostika nepředstavuje nezbytnou součást partnerského poradenství, je tento obor kromě psychologů otevřen i absolventům dalších oborů vysokoškolského studia, zejména humanitních fakult a medicíny. Tito poradci však neužívají pro sebe označení "psycholog", který veřejnosti signalizuje i kompetenci psychodiagnostickou vázanou  na absolvování úplného vysokoškolského psychologického vzdělání.

Partnerské poradenství, jakožto primárně psychologický obor, je třeba odlišovat od tzv. edukativního poradenství, jehož obsahem je výchova a osvěta a které nevyžaduje náročnou postgraduální průpravu manželského a rodinného poradce. Tento edukativní rozměr poradenství byl znám do 90. let minulého století, např. v knihách Miroslava Plzáka, který byl reprezentant racionálně-edukativního přístupu. Dnešní partnerské poradenství vychází především z kladení otázek typických pro systematické přístup.

Psychologický poradce je psycholog, který nemá psychoterapeutický výcvik. Může poskytnout jednorázovou radu, pomoc, podporu nebo kratší systematickou práci. Nabízí konzultace konkrétních témat a různá řešení. Často pracuje např. s rodinami, ve školách a pedagogicko-psychologických poradnách, poradenství může být také profesní a kariérní. 

• Potřebné vzdělání:
  • psycholog, který je absolvent VŠ jednooborové psychologie,
  • absolvent VŠ humanitního či lékařského oboru, který má základní výcvik v rozsahu 400h, nebo certifikovaný individuální či rodinný psychoterapeut,
  • praxe - základním požadavkem jsou 3 roky praxe v oboru manželského a rodinného poradenství 
  • supervize
  • zapojení se do systému celoživotního vzdělávání, kde se zaměřuje na získávání kompetencí z  partnerského, manželského a rodinného poradenství například dle jasných kvalifikačních pořadavků Asociace manželského a rodinného poradenství AMRP.

• Základní kompetence můžeme najít třeba v kompetenčním modelu Manželských a rodinných poradců
• Délka a frekvence sezení:
  • nejčastěji od 3 - 10 sezení
  • nejčastěji 1 x za 14 dní až 8 týdnů
  • sezení trvají většinou 50 min
• Zakázka - jasně verbálně či píšemně domluvená zakázka, která se pravidelně sleduje, vyhodnocuje či případně redefinuje, důležité kontraktování.
• Základní fokus - práce párového poradce je časově ohraničena a spíše  orientována do budoucna. Nedotýká se psychologické analýzy klientů, pracuje s aktuálním tématem či zakázkou, se kterou klienti přicházejí. Poradce může být průvodcem v procesu změny, kdy poskytuje klientům zpětnou vazbu na změnu jejich chování a myšlení. Nevyužívá hlubině analytické ani provokativní a intervenující nástroje, nepracuje s něvědomými obsahy, nemá totiž kompetence a znalosti, ani osobní zkušenost pro práci s těmito nástroji a jejich důsledky. Edukuje klienty na poli „měkkých dovedností“, jako jsou například komunikační dovednosti či řízení konfliktu. 
• Pilíře partnerského poradenství - zaměřeno na problém, konflikt, "tady a ted", cílí na rychlost, efektivitu, na rozvoj kometencí a dovedností, kontrakty, sofskills, podporu, doprovázení, krizovou intervenci, síťování, casemanagement, odborné sociální poradenství.
• Specifikace sezení s párem - často se nezačíná společně v páru, začíná se odděleně, druhý partner se přidává teprve po několika sezeních. Může v rámci spolupráce dokázet ke kombinování společných sezení s individuálními. 

 Více se o partnerském poradenství můžete dočíst třeba v publikaci: 50 let Manželského a rodinného poradenství v Praze