Psychoterapeutická či poradenská práce s partnerskou dvojicí (v případě polyamorických vztahů dokonce s větším počtem partnerů) patří mezi nejsložitější, nejnáročnější a nejpestřejší zaměření. A to jak po obsahové, tématické, tak i profesní stránce. Zároveň se jedná o emocionálně náročný a odpovědný proces, ve kterém jde mnohokrát o hodně. O duševní pohodu. O zdraví partnerů. O samotnou existenci vztahu. Nebo dokonce o záchranu budoucnosti celého rodinného systému, kde jsou přítomny děti. Není viníků, ani poražených, často jsou v ohrožení všichni přítomní.

Tato konstelace klade na profesionály, kteří se pustí do práce s páry, potřebu velmi náročné profesní přípravy z různých oblastí a vědních disciplín. Potřebu dobré základny, kolegiální podpory a celoživotního vzdělávání. Jeden ze znaků kvalitní a profesionální práce s partnery je znalost svých možností, hranic, limitů a etiky. Proto velmi záleží na tom, z jaké odborné perspektivy (seberozvoj, konkrétní problém, nácvik softskills, poradenství či léčba vztahových poruch)  a v jakém odborném rámci (párová terapie, práce s párem, poradenství či koučink) se práce s párem realizuje.  

Vidíme velký rozdíl v tom, zda je práce postavena a realizována směrem k seberozvoji nebo zda se jednorázově či systematicky pracuje na konkrétním problému ve vztahu či zda jsou partneři se svými hlubšími a dlouhodobějšími problémy (někdy dokonce narušenou vztahovostí) pozváni do dlouhodobějšího procesu párové terapie s kvalifikovaným párovým terapeutem. Párová terapie je z našeho pohledu primárně určena k léčbě vztahu, napojení partnerů či k uzdravení jejich vztahovosti. Volí se především tam, kde pod povrchní symptomatickou úrovní můžeme sledovat vliv potlačených nebo nezahojených emocionálních obsahů, vliv nezahojených aktuálních či minulých zranění, vliv nevědomé partnerské dynamiky, aktivovaných maladaptivních vzorců, či dokonce traumat různé intenzity, rozsahu či historie (vývojové, situační, partnerské).

Na základě dlouholetých zkušeností, praxe a studia v oblasti partnerských vztahů se snažíme průběžně reflektovat, a někdy i nepopulárně medializovat, vývoj profesního pole kolem kvalitní a efektivní poradensko-terapeutické práce s páry. Snažíme se také reflektovat určitý "nevývoj v ČR", resp. rigidní postoj nemalého počtu odborníků ve vnímání potřebnosti specializovaného vzdělání pro výkon kvalifikované párové terapie, a to i přesto, že párová terapie je již pěknou řádku let ve světě považována za samostatnou formu, která potřebuje svoji nadstavbovou psychoterapeutickou kvalifikaci. 

Po dlouhých diskuzích jsme dospěli k potřebě si jednotlivé profesní "role na trhu" transparentně pojmenovat a vyjasnit. Rozhodli jsme se uveřejnit  to po našem, a tím se vyjádřit k základnímu kompetenčnímu poli působnosti jednotlivých profesních rolí, se kterými se dnes můžeme v oblasti práce s páry skutečně setkat. 

Cítíme potřebu a odpovědnost vykopnout pomyslný "balón". V posledních měsících vedeme s mnoha kolegy pestrou a plodnou diskuzi.  Je nám jasné, že neexistuje žádná pevná a jasně pojmenovatelná hranice a že se to mnohým kolegům nelíbí, že je to dráždí a štve, že jim to připadá od nás zbytečné, troufalé, drzé, či až "mocenské". Ale rozhodli jsme se postavit k vývoji čelem a otevřít tak debatu, a ne se vymlouvat na tradice, subjektivní-konstruktivistické vnímání, ani na postmoderní pluralismus v psychoterapii. Naši klienti mají jasno, chtějí se v tom více vyznat, chtějí vědět, kdo je kdo a co je co. A kdo by k tomu měl mít jaké kompetence a jaké vzdělání. Klienti chtějí kvalitní profesionální službu, nikoli "pseudoodborníky bez hranic".