METAFORA VYSOKOHORSKÉHO PRŮVODCE V INTIMNÍM VZTAHU

Tohle si pamatuji ještě ze studií, z jedné přednášky sexuální psychologie na vysoké škole, kdy nám pan profesor přednášel téma odlišné sexuální touhy v partnerském vztahu.

Od té doby jsem tuhle „slátaninu“ slyšel tolikrát. V různých verzích:

– když rychlejší má počkat na pomalejšího,

– když výkonnější má počkat na slabšího,

– když náruživější má počkat na frigidnějšího,

– když nespokojený má počkat na spokojeného…

… až bude taky moci nebo taky chtít. Až bude taky potřebovat.

Před tím, než se pustím do svého přemýšlení, bych se rád distancoval od toho, že průvodce je muž a že nejpomalejší člen výpravy je žena. Tohle prastaré klišé si nechte pro své přátelé na večírek k pobavení.

—————–

Za ta dvě desetiletí, co pracuji s páry, jsem viděl tolik nešťastných partnerů, kteří toto heslo zkoušeli aplikovat a většinou to skončilo další bolestí. Často neviditelnou. Často protrahovanou. A pokud to někdy zafungovalo, tak jen dočasně, a většinou spíše jednomu. Představa, že jednoho ochráníte, aby na něj nebylo tlačeno a on v tomto moratorium se dobře naladí, a že ten druhý, který tedy netlačí bude v klidu a „svůj předchozí rozmar“ opustí v lásce, chápání a respektu je prostě emocionálně, psychologicky, biologicky i hormonálně velký omyl.

Představte si tlak roky se opakující a zase stoupající frustrace, která na vás tlačí a vy ji rozumem, protože někdo chytrý říkal, že nemáte být zvíře, vždy vysvětlíte, že jste dobrý vysokohorský průvodce a tak tempo výpravy řídíte podle toho posledního. Jak říkal jeden pán, ještě, že s námi v té výpravě šli i další členky, to se čekalo vždy lépe.

Téma odlišné touhy, je častým tématem v terapeutovnách párových terapeutů. Dnes již díky bohu máme jiné pohledy a jiné možnosti. Faktem prostě je, že lásku ani sex, (tedy pokud člověk není „zvrhlík“) si příliš nevynutíte. Stejným faktem je, že sexualita je oblast, která může být velmi křehká a také velmi symptomatická.

————————–

Ale zpět k těm dvou z té výpravy. Partnerská realita pak často vedla k tomu, že ten, kdo netlačil byl nucen své vnitřní tlaky nějak znecitlivit, ochladit, potlačit, ventilovat, uvolnit, kompenzovat či kdoví … často to pak spíše vedlo k tomu, že byl podrážděný, stahoval se, byl spíše přecitlivělý, cítil se nechtěný, cítil se odmítaný, byl častěji konfliktní, nebyl tak laskavý, nebyl tolik přítomný, v horším případě byl rezignovaný, a v ještě horším začal někam unikat /do vnějšího nebo vnitřního světa – zde si každý dosaďte co vás napadne).

A ten druhý? Pro toho, by se to mohlo zdát jako pomyslné vítězství. Ale bohužel, ani on si to moc často neužívá. Získat prostor, získat netlak jen málokdo využije k hledání své energie, chuti, růstu či rozvoji. A i on zůstává se svým rytmem, se svým tempem vyprazdňování vztahové potřeby. On ve svém netlaku dělá často mnoho jiných věcí a je ještě více unaven. Dočasně se cítí přijímán, říká, že se cítí svobodný, ale někde napozadí tomu prvnímu co se ovládá nějak nevěří. I on je jaksi ostražitejší. Často nerozumí napětí, které je ve vzduchu, často nerozumí podrážděnosti partnera a jeho nepříjemných ironickým poznámkám, často cítí druhého nějak uzavřenějšího, nedostupnějšího, méně uvolněnějšího, méně usměvavého. Má pocit, že více pracuje a když je doma, tak jako by nebyl doma. A kyž je doma se tak nějak málo zajíká, málo dotýká, je nějak pohodlný, více je s dětmi nebo chodí s kamarády… Získal prostor. Není tlak. Jen občas to prý vyhřezne…

—–

Po 10 letech spolu otevřeně zase mluví, a nějak mají pocit, že je to spolu moc nebaví, vše funguje, materiálně se maní moc dobře, odcizení byste mohli krájet. Ona přizná nevěru, on je v šoku, agresivní, obviňující, devalvující. Ohromně překvapen, hází na ní špínu, hrozí rozvodem, nazývá jí, že je kurva.

Ona pláče a říká, že ho i přesto má ráda a že to mu vlastně nerozumí, co se jí to stalo, že to nechtěla dojít tak daleko.

——

Nespí spolu již dva roky, předtím to šlo dost z kopce. Nelíbají se asi sedm let, za ruku se nevodí od narození dětí. Únava. Přetížení. Pocity, že jsou na ty věci vlastně dost sami. To trvá roky. Ona miluje a touží po chvilkách bezstarostné hravosti, po chvilkách, kdy se o nic nemusí starat, nic plánovat, přijde to samo, kdy může zažívat zájem, dotyky a vzrušení. Tehdy cítí blízkost. On miluje, když mohou někam vyrazit, může vypnout mobil, práci hodit za hlavu, přestat myslet na dvacet zaměstnanců, kdy spolu sedí v sauně po celodenním treku, po tom co cítí únavu a čistou hlavu, po tom co si povídají u vína a oblíbeného seriálu, pak by šel hrát, pak jeho hraní se jí nikdy nelíbilo a tam se někde vracíme na začátek…

Když měl ještě sílu, tak potlačil své představy a unikal do práce. Ona chtěla stále více ty své chvilky, ale on měl pocit, že na něj moc tlačí. Říkal, že on to nepotřebuje tak často. Čím více odmítal, tím více se ona cítila odmítaná. A pak jim v poradně někdo řekl tuhle metaforu o vysokohorském průvodci. Ona se styděla, že musela zažít tohle trapné ponížení. Do poradny už nikdy nešli. Ona se stáhla a roky to vypadlo, že tlak zmizel.

————-

Varování: Tohle je smyšlený příběh a nemá nic společného s tím koho znám.
Jen se nemůžu zbavit pocitu, že se to bude těžko obhajovat:)

#intimita, #erotika, #seggs, #partnerksevztahy, #parovateterapie,, #inpat, #zustanmevtomspolu