Práce s vysoce konfliktními páry

Když bouře vstoupí do terapeutovny

Některé páry přicházejí na terapii nejen s bolestí, ale také s aktivní, žhavou bolestí, kterou si navzájem v reálném čase způsobují. Přinášejí s sebou chaos, nepřátelství, neustálé přerušování a spršku obvinění. Jako terapeut se někdy ocitnete přímo uprostřed křížové palby.

Pokud jste někdy seděli na sezení s nepřátelským, reaktivním párem, znáte ten pocit bezmocnosti a otázku: „Kde mám tady vůbec začít?“

Příklad z praxe: Jana a Petr

Typický mladý pár, Jana a Petr, jsou uvězněni v explozivní dynamice. Jana je kritická a útočná, Petr defenzivní a pasivně-agresivně se stahuje. Oba jsou emocionálně přemoženi životem s malým dítětem, finančním tlakem a nedostatkem spánku. Na první pohled je to jen hluk a vztek. Ale pod vším tím křikem se skrývá něco něžného a hluboce lidského: dva vyčerpaní lidé, kteří zoufale touží po opětovném spojení, ale ztratili mapu, jak se k sobě vrátit.

Tento manuál vás provede pěti klíčovými kroky, jak takovou bouři nejen přežít, ale jak ji využít k vytvoření bezpečí, zralosti a nakonec i uzdravení vztahu.

Krok první

Omezit a zastavit konflikt

V raných fázích sezení není první povinností terapeuta nic řešit. Je to omezení a vytvoření bezpečí. V bouři nelze opravovat loď. Cílem je vytvořit v terapeutovně bezpečný prostor, který je bezpečnější než jejich obývací pokoj.

Terapeutické techniky:

Stanovení jasných hranic a pravidel sezení.
Zavedení strukturovaného dialogu.
Aktivní a pevné přerušování eskalace.

Příklad intervence

Jana: „To je absolutní lež! Zase si jen vymýšlíš!“
Terapeut (zvedne ruku): „Stop. Jano, zastavte se. Právě jste nám oběma perfektně předvedla, jak udržujete váš vztah nebezpečný. Tohle je přesně ten vzorec, kvůli kterému jste tady. Jste připraveni slyšet ode mě něco těžkého, ale důležitého o tom, co se tu právě stalo?“

Krok druhý

Narušit toxickou symbiózu

Každý z partnerů obviňuje toho druhého a nevidí svou roli v cyklu. Je to nevědomá dohoda: „Moje emoce jsou tvojí zodpovědností.“ Úkolem je tuto fúzi narušit a vrátit zodpovědnost každému zvlášť.

Terapeutické techniky:

Pojmenování dynamiky a externalizace problému („Váš nepřítel je tento tanec“).
Kladení sebereflexivních otázek („Co se děje ve vás?“).
Nastavení vývojového, ne morálního zrcadla (chování jako obranná strategie).

Pojmenování cyklu

Terapeut: „Všiml jsem si jednoho vzorce. Jano, když se cítíte osamělá, jdete do útoku. Petře, když se cítíte kritizován, stáhnete se. Čím více Jana útočí, tím více se Petr stahuje. A čím více se Petr stahuje, tím hlasitější je Jana. Tím vaším nepřítelem není ten druhý, ale tento destruktivní tanec.“

Krok třetí

Vyjasnit, co komu patří

Než můžeme stanovovat cíle, musí každý převzít odpovědnost za svůj „batoh“ – své emoce, reakce a nenaplněné potřeby. Cílem je pomoci každému jasně formulovat své pocity a převzít odpovědnost za své reaktivní chování.

Terapeutické techniky:

Rozmotání emocionálního klubka a přerámování.
Shrnutí cyklu v jasných termínech.
Ukázání, že jejich obranné strategie se staly vězením pro vztah.

Překladatel emocí

Jana: „Je mu všechno jedno, jen sedí u počítače!“
Terapeut: „Takže když vidíte Petra u počítače, cítíte se osamělá a neviditelná. A pod tím je strach, že pro něj nejste důležitá. A když tento strach přijde, zaútočíte. Je to tak?“

Krok čtvrtý

Stanovit cíle, které inspirují

Efektivní cíle přicházejí až po zvládnutí konfliktu a převzetí odpovědnosti. Klíčové je, aby cíle nebyly zaměřené na partnera („Chci, aby on přestal…“), ale na sebe.

Terapeutické techniky:

Pokládání otázek zaměřených na osobní růst a dospělost.
Formulace konkrétních, individuálních a měřitelných cílů.
Zasévání možností, které pár přijme, místo vnucování.

Formulace cílů

Janin cíl: Místo „Chci, aby mě víc poslouchal,“ se cíl stává: „Chci se naučit rozpoznat svůj strach dřív, než se promění v hněv, a říct: ‚Cítím se osamělá a potřebuju tě‘.“
Petrův cíl: Místo „Chci, aby přestala křičet,“ se cíl stává: „Chci se naučit zůstat a říct: ‚Tohle mě zraňuje‘, místo abych utekl.“

Krok pátý

Podporovat diferenciaci v čase

Dlouhodobý cíl terapie. Skutečná změna nastává, když každý partner dokáže tolerovat vlastní nepohodlí a reagovat jako dospělý. Diferenciace je schopnost udržet si vlastní já a zároveň zůstat v láskyplném spojení s druhým.

Terapeutické techniky:

Terapeut jako model seberegulace, jasnosti a odvahy.
Využití napětí na sezení jako příležitosti k tréninku.
Podpora vědomé reakce místo reaktivního chování.

Moment diferenciace

Během napětí terapeut Janu povzbudí, aby zůstala se svým pocitem.
Jana: „Cítím se ponížená. Ale… (nadechne se)… To, co jsi řekl, mě opravdu zranilo.“
Terapeut: „Výborně. Petře, slyšíte to? Jana vám právě neřekla, že jste hrozný, ale že ji vaše slova zranila. Co se ve vás teď děje?“

Závěrečná myšlenka

Práce s vysoce konfliktními páry není jen o řešení praktických problémů. Je to o vytváření emocionální zralosti pod tlakem. Je to proces, ve kterém dva lidé, kteří se ztratili ve vzájemném zraňování, dostanou šanci dospět – nejprve každý sám za sebe a potom společně.

Naším úkolem jako terapeutů není mít všechny odpovědi, ale být pevným, klidným a moudrým průvodcem na jejich cestě z bouře zpět ke spojení, po kterém oba v hloubi duše touží.