Co je párová terapie?
Kvalitní párová terapie podle nás potřebuje kvalifikovaného párového terapeuta.
Stát se kvalifikovaným párovým terapeut je systematický proces.
Párovou terapii by měl poskytovat pouze kvalifikovaný párový terapeut s nadstavbovým psychoterapeutickým vzděláním dle níže uvedených kvalifikačních pořadavků.
"Párová terapie, na rozdíl od partnerského poradenství, není primárně určena na řešení konfliktních problémů mezi partnery, ale především na zkvalitnění jejich možnosti být více ve spokojeném a bezpečném napojení a být více ve větší jedinečné blízkosti i zranitelnosti."
Párová terapie může být mocným nástrojem v kvalifikovaných rukách citlivého párového psychoterapeuta. Ale jak bývá dobrým zvykem, vše mocné má dvě strany mince. A tak i párová terapie používána bez hlubších znalostí, dovedností a potřebné kvalifikace se může stát neřízenou nebezpečnou střelou, která dokáže partnery ještě více vzdálit, více rozbolavět či více vzájemně zavinit. Stát se kvalifikovaným párovým terapeutem je proces, před kterým nelze utéct, pokud to myslíme s párovou terapií vážně.
Hlavním nástrojem mnoha psychologů a psychoterapeutů je především rozhovor, práce s tělem či třeba práce s různými produkty nevědomí. Pro specializované párové terapeuty je hlavním nástrojem PRÁCE S NAPOJENÍM. Mají schopnost se citlivě a efektivně pohybovat v živé dynamice propojení partnerů a sledovat, co se děje s jejich "možností" zůstat napojení, resp. možností připojit se či nutností se odpojit.
Skutečná párová terapie pro nás začíná teprve tam, kde má párový psychoterapeut schopnost zůstávat u napojení, vztahovosti, partnerské dynamiky, u vzájemného nevědomého provázání, ve kterém se vyjevuje mnoho věcí, které na první pohled našemu vědomí nemusí být ani přístupné. Toto potřebuje svůj čas, toto potřebuje bezpečí, toto potřebuje proces, toto potřebuje laskavé napojení se a respekt k subjektivitě všech přítomných. Tento přístup potřebuje ale párového terapeuta, který se nebojí takovému propojení jít naproti, i když se to může na první pohled zdát nemožné. Toto potřebuje párového terapeuta, který pracuje s terapeutickým procesem a vztahy mezi všemi zůčastněnými.
- Potřebné vzdělání:
- absolvování VŠ humanitního či lékařského směru
- základní psychoterapeutický výcvik certifikovaný např. ČAP, ČPTS, IPVZ
- nadstavbový specializační výcvik v párové terapii pro práci se vztahovou dynamikou a možností posílit kompetence vedoucí ke spokojenému partnerského soužití
- ideálně členství v psychoterapeutické společnosti, která požaduje pravidelné supervizi a průběžné celoživotní vzdělávání.
- Vhodná další praxe: práce s dětmi a rodinami, krizová intervence, poradenská propedeutika, základy mediace, praxe na psychiatrii a psychaitrické minimum, další workshopy vhodné pro práci práci s partnery - práce s tělem, práce se vztekem, s traumatem, odpuštěním či konkrétními partnerskými tématy.
- Specifické kompetence párového terapueta - aktivní, citlivý, nedirektivní přístup vedoucí k možnosti uvolnění a vytvoření pocitu bezpečí. V průběhu jednotlivých sezení dochází k procesování a vyjevování důležitých informací o problému i samotné ne/vědomé dynamice aktuální či historické vztahovosti partnerů... Kvalifikovaný párový terapeut by měl ovládat základní i specifické párově-terapeutické kompetence, které jsou součástí specializovaného vzdělání.
- Základní intervence se zaměřují:
- jak na zvýšení motivace k případné a potřebné změně,
- tak i na posílení možného přijetí.
- Úvodní vědomá a verbalizováná zakázka není oproti poradenství a koučinku až tolik závazná. V průběhu prvních sezení dochází k pochopení vztahové dynamiky, které ovlivňuje partnerskou nespokojenost z různých perspektiv, a na základě toho teprve dochází, v dialogu s klienty, k postupnému průběžnému zacílení.
- Základní pilíře kvalifikované párové terapie: subjektivní významy, partnerská dynamika, kvalita napojení, schopnost připojení a odpojení, vztahovost, vliv emocí, primární attachment, práce s bolavými emoceni, ranými zraněními, traumaty (vývojové, situační, partnerské), míra bezpečí a tolerance ke zklamání, práce s odlišností, vidění vztahu a vztahovosti v propojení, práce s nevědomými obsahy, nevědomými vzorci a maladaptivními schématy, práce s obranami, práce s internalizovanými vztahovými stereotypy, práce s oddělenými částmi (práce s vnitřním týmem), fokus na napojení místo na problém, dlouhodobější procesování a prohlubování (pokud je to potřeba), práce se vztahovostí vůči terapeutovi, využívání terapeutova vztahu k partnerů a ke vztahu (využití různých vrstev protipřenosu), jádrové vztahové potřeby, stranění všem, práce se zdroji a s funkčními oblastmi, intervence posilující intimitu a blízkost...
- Délka a frekvence párové terapie:
- střednědobá 20-30 sezení, dlouhodobá 50 i více sezení
- ideálně 1 x za týden či nejpozději za dva týdny
- sezení trvají většinou 50-90min
-
Hlavním fokusem je příběh vztahu, vztahovosti, schopnost a kvalita spojení + sebepoznání a sebeuvědomění vztahové dynamiky a ochoty na ní pracovat. Důraz je kladen na jedinečné a subjektivní. Důležité je i procesování mezi jednotlivými sezeními. Zaměření na horizontální i vertikální prostor vztahu.
-
Možné techniky v párové terapii - některé přístupy párové terapie využívají pouze rozhovor, jiné přístupy mají k dispozici v různých fázích párové terapie možnost využít i mnoho dalších tvořivých technik. Podmínkou využití technik je dostatečné navázaní terapeutického vztahu a pocit bezpečí klinetů v rozvíjejícím se terapeutickém procesu. Využíváme různé techniky: externalizace, sochání, práce s tělem, eft tanec, židle, projektivní techniky, práce s vnitřními částmi...
- Kde se s ním můžeme setkat? Všude tam, kde je možné nalézt kvalifikovaného párového terapeuta:
- především v privátních praxích kvalifikovaných párových terapeutů (OSVČ)
- v různých Psychoterapeutických či psychosomatických centrech a klinikách (OSVČ, MZ)
- příležitostně v určitých Centrech pro rodinu či "Manželských" poradnách (MPSV či příspěvková organizace)
- výjimečně i v některých školských zařízeních (MŠMT).
- V případě, že se párový terapeut dále vzdělává v poradenských (např. poradenská propedeutika), či koučovacích (koučovací seberozvojový výcvik) může v případě potřeby plně využívat další uvedené profesní role. Každopádně měl by si být vždy vědom, proč to dělá, kde jsou alespoň nějaké popsatelné hranice a o této skutečnosti případně informovat i klienty.
- Závěrem je důležité připomenout, že i sebelepší a kvalifikovaný párový terapeut nemusí klientům sednout. Důvodů může být více, ale je potřeba i o této možnosti v průběhu (především v prvních fázích) otevřeně hovořit.
STÁLE VÍCE LIDÍ SI PLETE PÁROVOU TERAPII S NÁKUPÁKEM
"Párová terapie není o tom, že partneři chodí za párovým terapeutem, aby jim řekl, co mají dělat. Nebo dokonce aby udělal něco, jako to dělají v servisu či u zubaře. “Udělejte něco, abychom moc nemuseli investovat (čas, energii, růst, lásku, trpělivost, odvahu a samozřejmě i finance)”. Tohle je pro mnoho odvážných partnerů na začátku procesu velkým zklamáním…
Párová terapie je proces, ve kterém terapeut zvedne svůj zadek, laskavé srdce a přijímající mysl a vydá se za partnery a jejich vztahem do jejich vnitřního světa, do jejich jedinečných příběhů, do jejich životního kontextu. Do míst, kde bydlí a žije jejich vztah, jejich vztahovost, jejich životní příběh.
Párová terapie je proces. Proces není jedno či tři setkání. Dokonce ani dvacet. Proces není jedno setkání nalepené na druhé. Proces není čekání od jednoho setkání k druhému a mezitím prázdno. Jako pároví terapeuti se snažíme s partnery citlivě pobýt, zorientovat se, snažíme se pochopit, jak probíhající události vidí, slyší, cítí či jak tomu rozumí. A co to s nimi dělá na úrovni jejich pohody a na úrovni jejich vztahovosti, tedy zda je to přibližuje či oddaluje, zda je to otevírá či uzavírá a co vše je spuštěno na pozadí. Snažíme se tam chvilku se zájmem pobýt a snažíme se tam nic nerozbít, nic nedevalvovat a nic nehodnotit. Vše tam má své důležité místo, kterému vůbec často rozumíme. Jako pároví terapeuti se snažíme to co "vnímáme" v jednom světě propojovat se světem druhého. Se zájmem se snažíme prozkoumávat, jak to spolu souvisí, jak se to ovlivňuje, jak se kamarádí nebo jak se to nesnáší. Kde je to na sebe alergické, kde to naopak navozuje hluboké spojení. A snažíme se nikam nepřiklánět. Nebo chvilku se přiklánět k jednomu a pak druhému. Protože oba potřebují cítit, že jsme tam s nimi.
Snažíme se pohybovat a tancovat mezi touto dvojí subjektivitou plnou odlišných pohledů, pocitů, potřeb a významů. Být “v”, “s” a “mezi” touto dvojí subjektivitou není vůbec přirozené, ani jednoduché. Mozek na tento stav není nastaven a trénován. Netrénovaný mozek se neustále chce s někým identifikovat, někoho hodnotit, s něčím zaujímat zalíbení a sympatie, někomu dát více za pravdu, pro něco se už konečně rozhodnout... Získat schopnost, kde se pohybuji mezi dvěma subjektivními světy není automatické, ani jednoduché. Neuro-biologické nastavení mozku je primárně proti. Chce rychle uzavřít tvar a rychle se odměnit dopaminem. Nemá rádo napětí, nemá rádo protichůdnost, konfliktnost odlišných obrazů. Tlačí ho to do rozhodování pro jednoho.
A aby to pro párového terapeuta nebylo tak jednoduché, tak se mu do toho ještě začne “netrpělivě” ozývat jeho ego, které se cítí nevyužito, nebo dokonce odstrčeno. A tak se hlásí masivně o slovo, a chce něco říci, mít nějaký názor, nějakou chytrou radu, domněnku, poučku či alespoň názor… Anebo se začne terapeutovi ozývat jeho zákoutí nevědomých sil a citlivostí, které si tam tak bez souhlasu na pozadí spustí protipřenosovou dynamiku….
Jako pároví terapeuti se snažíme napojit a nacítit na tu společnou emoční a vztahovou atmosféru, která s každým párem do každého setkání přichází. To je skvělé, vše potřebné je přítomno zde a nyní. Je tam toho tolik, že často nevíme, čeho se dříve chytit. Někdy je tam toho tolik, že nás to zahltí a pak skočíme obranně do rozumu a ze zoufalství se raději chytneme poradenské polohy a začneme se bavit o tom, co by se mohlo dělat:)
To nevadí, když to máme ve vědomí. Párová terapie je proces a příště to zkusíme znovu… Znovu… A tak se snažíme pro tento proces získat i samotné partnery. Partnery, kteří na začátku možná očekávali úplně něco jiného:)"
