V průběhu výcviku budeme trénovat, zkoušet, diskutovat, ukazovat, hrát si, tvořit a sebepoznávat se a svou vztahovost. Jde nám hlavně o hravost, tvořivost a chuť zkoušet. Nemusíte se ničeho bát. Vše probíhá v bezpečném prostoru s respektem k hranicích, limitům a odlišnosti každého frerkventanta. Integrace se také neobejde bez sebereflexních zastavení, které zná asi každý již z původních výcviků. Nic komplikovaného, ale kousek času, energie a pozornosti si to samozřejmě vezme.  V průběhu tříletého výcviku vždy na konci výcvikového roku proběhne integrativní zastavení se v podobě bilacování a sebereflexe "zažitého a dosaženého". Tato zastavení mají za úkol nejen prověřit účinnost získávaných znalostí a dovedností, ale především ověřit otevřenost pro změnu a vývoj kompetencí budoucích párových terapeutů. 

První (sebe)reflexivní zastavení na konci 1. ročníku je složené ze dvou částí:

1. sebereflexivní část - je složena z písemné  a ústní části. Smyslem první (sebe)reflexe je popsat náhled na sebe jako vztahové persony ve smyslu, jak se účastníci za proběhlý rok posunuli ve vnímání svého příběhu vztahovosti a jak se tyto skutečnosti a uvědomění promítly na nahlížení na jejich osobní vztahovost a lidí okolo nich. Co se změnilo, když se na vztahy podívají tímto filtrem, co uvidí, co si uvědomují a jak to mohou využít pro sebe. Cílem je prokázat otevřenost vůči své vlastní vztahovosti a schopnost obsahy takového sebepoznání a sebeuvědomnění integrovat do hlubší sebereflexe, s čím to v životě historicky souvisí.  
2. teoretická část - je postavená pouze na písemném vypracování daného zadání a v daném rozsahu. Frekventant si vybere jeden psychoterapeutický směr, který ho oslovuje (buď svůj původní směr, nebo i nový, který ho něčím přitahuje či dráždí), a u něj představí základní pojmy, pilíře, struktury, základní body práce s procesem, se kterými tento psychoterapeutický směr pracuje. Popsat velmi stručně, o co se opírá, jaké nástroje a koncepty k tomu využívá. Jaké terapeutické otázky jsou pro něj klíčové? 

Druhé (sebe)reflexivní zastavení na konci 2. ročníku je složené také ze dvou částí:

1. sebereflexivní část - bude tentokrát ve znamení profesní sebereflexe. Tedy toho, co mi výcvik zatím profesně přinesl, co jsem si dokázal/a profesně více osahat, jaké silné a slabší dotyky jsem vyzkoušel/a a získal/a, jak se mi daří práce s páry při aplikaci výcvikových poznatků. Bude nutné také ukázat, jak se mi pařilo propojit sebezkušenost z 1. ročníku, jaké citlivosti jsem si objevil/a. Součástí je i reflexe studované literatury, a zkoušených technik. Jak se mi dařilo integrovat svůj primární terapeutický směr do probíhající práce s páry. 
2. kazuistická část - nedílnou součástí tohoto zastavení bude i vypracování kazuistiky, na které by frekventant/ka měl/a ukázat či prokázat využití jednotlivých pilířů probíraných a trénovaných pilířů a kroků párové terapie ve své konkrétní práci v roli párového terapeuta. Cílem této části je opět více fokusovat vliv jedinečné párové dynamiky a více strukrovat párově terapeutickou mysl. 

Formální podmínkou k úspěšnému ukončení výcviku je absolvování všech náležitostí výcviku ve stanoveném rozsahu (viz. předepsané hodiny, aktivní účast, splněná supervizní činnost, reflexe samostudia) a formě (viz. písemné práce). Popřípadě splnění dalších individuálních konkrétních doporučení či náležitostí.

Závěrečné (sebe)reflexivní zastavení je na konci 3. ročníku a je složené opět ze dvou částí:

1. sebereflexivní část - popsání celkové sebereflexe mého vývoje během výcvikových tří let (v předem daném rozsahu), hlavní přínosy, zisky a zklamání výcviku, osobní aktuální možnosti, hranice a limity pro výkon párového terapeuta, a v neposlední řadě fokus na kompetence, které jsem dokázal/a rozvinout pro výkon efektivní procfesu párové terapie/ párového poradenství.
2. kazuistická část - vypracování závěrečné kazuistické práce dle jasně stanovených kritérií. Hlavní závěry pak každý z účastníků přednese před výcvikovými lektory a skupinou. Tato písemná práce bude vytvářena průběžně v procesu a dialogu s vedoucími výcviku.

Nicméně na závěr je možné, s určitou mírou nadsázky říci, že aktivní a otevřený přístup frekventantů k probíhajícímu výcvikovému procesu, v rámci celého výcviku,  je pro nás tou největší posuzovanou hodnotou. Průběžné tříleté aktivní hledání, zkoušení, hraní, přemýšlení, diskutování, průběžné aplikovaní poznatků a dovedností, sdílení své praxe a opakovaná sebreflexe nad tím vším, je pro nás mnohem větší výpovědí než výpověď závěčného zastavení.   

Při úspěšném zakončení absolvent výcviku obdrží Certifikát o absolvování výcviku.

 Na základě své předchozí kvalifikace (v případě že splňuje podmínky ČAP/EAP nebo podmínky ČPTS) opravňuje tento certifikát absolventa k legitimnímu užívání označení "párový terapeut /párová terapeutka" a nabízení služeb párové terapie či partnerského poradenství.

 V případě, že absolvent je předchozí kvalifikací orientován více směrem do poradenství, mediace či coachingu (například dle AMRP nebo ICF) tak ho certifikát opravňuje k užívání označení "partnerký poradce/partnerská poradkyně či partnerský coach/partnerská coachka" a nabízení služeb partnerského poradenství či partnerského coachingu.

Absolventy zařazujeme do  “Seznamu garantovaných partnerských poradců a párových psychoterapeutů Institutu párové terapie - INPAT”. 

Výcvik je možné průběžně i po skončení doplňovat dalšími nadstavbovými workshopy pořádané INPATem. Tyto hodiny jsou případně započítávány do certifikátu.