Bohužel situace v tuto chvíli v ČR není příliš dobře nastavená a pro řadu zájemců o párovou terapii vzniká nepříjemný a netransparentní zmatek. A to jak na straně věřejnosti či partnerů, kteří hledají pomoc, tak na straně kolegů a odborníků, kteří často tápají, zda, co, jak a kde je potřebné pro výkon kvalifikovaného párového terapeuta. 

Situace posledních měsíců není vůbec jednoduchá. Na jedné straně partneři, kteří se nacházejí v těžké vztahové situaci... hledající externí odbornou pomoc... nejčastěji využívající vyhledávače na webu, sociální sítě nebo pozitivní zkušenosti svých známých... Realita je bohužel taková, že většina párových terapeutů se specializovaným vzděláním mají dost plno nebo mají delší čekací dobu... A tak páry často končí na sezeních (osobních či online) s rychle dostupnými (psycho)terapeuty, kteří nemají žádné specializační vzdělání a své služby nabízejí pod pojmem párová terapie... V horším případě končí partneři u nějakého "alternativního pseudopárového terapeuta", který není členem žádné odborné psychoterapeutické společnosti, a dokonce nemá ani základní psychoterapeutické vzdělání akreditované Českou asociací pro psychoterapii či Českomoravskou psychoterapeutickou společností, které respektujeme jako nejvyšší  instituce na poli psychoterapie v ČR.

V tuto chvíli bohužel v české legislativě není nic a nikdo, kdo by tomu dokázal zabránit. Není žádný zákon, neexistují vyhlášky či ustanovení, které by tuto nebezpečnou situaci českých partnerství, následně tím i mnoha rodin, řešily. Etické komise dané odborné společnosti mohou posuzovat pouze své členy. Pokud terapeut není členem, působí v "šedé zóně". Mnoho zájemců o párovou terapii samozřejmě neví, že jedním z kritérií výběru vhodného párové terapeuta je vybírat si takové specialisty, kteří patří pod nějakou odbornou společnost či komoru, která chrání jak klienty, tak terapeuta. Mnoho partnerů se v těžkých a bolavých obdobích s důvěrou a nadějí obrátí na někoho, kdo hlavně nabízí dostupnou párovou terapii, a vlastně moc neví, podle čeho vybírat. Poslední dobou se množí otázky na toto téma, a proto se mu budeme věnovat...

Na základě nemalého počtu klientů, kteří se na nás poslední roky obracejí s negativními zážitky a zkušenostmi ze setkání s "párovými terapeuty", jsme se začali více zajímat, v čem nastal problém a podle čeho vybírali. V rámci malé sondy v širší skupině zájemců o párovou terapii se ukázalo, že hodně klientů vlastně neví, podle jakých odborných kritérií má vybírat svého párového terapeuta... Což nás opět vede k větší potřebě medializace, kterou postupně zkoušíme v různých formátech realizovat, viz ukázka níže.   

  Někdy je takováto medializace vítaná a jindy narážíme dokonce i ve vlastních řadách. Na druhé straně netransparentní situace kolem párové terapie je totiž stále nemalé množství psycho/terapeutů, kteří se domnívají, nebo jsou dokonce přesvědčeni, že jejich základní psychoterapeutické vzdělání je pro párovou terapii dostačující. Je velmi obtížný úkol vést odborný dialog s někým, kdo nemá potřebné nadstavbové "atestační" vzdělání, které obsahuje alespoň základní znalosti od historie párové terapie až po pestré moderní koncepty, poznatky a výzkumy z oblasti párové terapie z různých částí světa a z různých psychoterapeutických perspektiv. Je těžké vést poctivý a respektující dialog s někým, kdo má představu o párové terapii, která odpovídá spíše modelům 70.- 80. let 20. století, nebo dokonce modelům dnes již pokladaným spíše za poradenské. (Gurman a Fraenkel, 2002)  

Aktuální situace je o to komplikovanější, protože hlavní odborné psychoterapeutické společnosti aktuálně věnují mnoho své energie vyjasnění psychoterapie jako takové, jako oboru na poli zdravotnictví i mimo něj. A tak na rozvoj nadstavbových specializací, kam párová terapie patří (tak jako např. rodinná či dětská psychoterapie), příliš času, energie či pozornosti nezbývá. Ale tím, že je párová terapie dlouhodobě nadrezortní záležitostí a historicky spadá jednoznačně především mimo zdravotnictví (především do rezortu MPSV, někdy i MŠMT) a zejména do privátního sektoru, je do značné míry soběstačná. Podpora a organizace vzdělávání, sdružování kolegů, pořádání odborných konferencí, medializace důležitých párově terapeutických témat i samotný progres specializace párové terapie je nejvíce v rukách jednotlivých institutů, které se na párovou terapii specializují, nebo těch zkušených kolegů, kteří jí věnují své profesní nadšení.

Aktuálně jsme v situaci, kdy párová terapie je z 95% realizována především v privátním sektoru. Ministerstvo práce a sociálních věcí tvrdohlavě stojí na pozici, kdy zakazuje párovou terapii legálně provozovat a vykazovat i "ve svých státem podporovaných" Poradnách pro rodinu, manželské a mezilidské vztahy. A pokud se párová terapie v poradnách poskytuje, je to spíše ojedinělé a závislé na osvíceném zřizovateli či vedoucím. Jinak mohou poskytovat pouze psychologické poradenství (tedy i partnerské/rodinné). Obdobně je na tom i ministertvo školství, kde se snaží alespoň poskytovat rodinou terapii, a o ministerstvu zdravotnictví nemluvě. Bohužel ani kliničtí psychologové, kteří mají smlouvu s pojišťovnou na provozování psychoterapie a mají výcvik v párové terapii, nemají příliš možností, jak vykazovat pravidelnou párovou terapii, a už vůbec ne dlouhodobou, která je nezbytná u hlubších vztahových problémů.

I přesto, že párová terapie je jedna z nejtěžších psychoterapeutických disciplín, je podpora ve financování potřebné kvalifikace v tuto chvíli tristní. Jsme v situaci, kdy financování nadstavbové psychoterapeutické specializace je většinou v plné výši hrazeno samotnými zájemci. Jen minimálně se najde osvícený zřizovatel, který svým odborníkům na výcvik alespoň částečně přispěje. 

I přes vše výše napsané, máme velkou radost... Sledujeme pozvolný pozitivní trend zájmu o specializační vzdělávání, kurzy a semináře na práci s páry, či dokonce i o výcviky v párové terapii.  A je evidentní, že poptávka po kvalitní párové terapii na jedné straně a chuť a odpovědnost po kvalitně poskytnuté službě partnerům na straně druhé, nás žene všechny vpřed. Zájem sledujeme nejen u psychoterapeutů a manželských poradců, ale také dokonce i u klinických psychologů, psychiatrů a sexuologů.

K tomu, abychom se dostali na úroveň světové párové terapie, která nám o dvě dekády utekla, nám ještě kousek schází, ale již nyní si vedeme více než nadějně...